Tak nám skončil červenec a je na čase se odrazit od samého jihu Nového Zélandu a začít směřovat zase zpět na sever. Tenhle týden byl zážitky vyloženě nabitý. Jednak jsem absolvoval poslední vícedenní track, tentokrát na samém jihu jižního ostrova podél pobřeží jižního pacifiku. Bylo to nehorázně náročné, protože roviny se tu moc nevedou, naopak stoupat, klesat, stoupat, klesat,… pořád dokola, a to velice strmě. Úplně upřímně v jednu chvíli jsem si už říkal, jestli mi to vůbec za takovou dřinu stojí. Jenže jsem byl zrovna asi 30 km od auta, takže jsem prostě šlapal dál. Dlužno dodat, že jsem dobře udělal. Je to tu naprosto nádherné, opět jsem navštívil krajinu nad bush-line, čili obnažené skály porostlé jen žlutou travou, sem tam dešťové jezírko či kousek bažiny, dole se rozprostírající zelené (pra)lesy, občas vás kousek cesty doprovodí papoušek kea, prostě nádhera. Tentokrát jsem v téhle výškové úrovni i spal v horské chatě. Takový výhled i ze sprchy už asi nikdy mít nebudu. Ostatně 4 minuty sprchy tu stály 10 dolarů. A po tom výšlapu nahoru si ji dal každý. Další dny už byly spíše nížinné, čili husté lesy, řeky a visuté mosty, pláže, i na koupání došlo. Když se asi dva metry vedle mě vynořili dva delfíni, málem jsem se leknutím utopil. Tohle doma ve vaně (doufám) fakt nezažiju. Cítil jsem se žádaný, protože kromě delfínů mě tu obletovaly celé zástupy písečných much (pijavice hnusný krvežíznivý!).
Po skončení téhle poutě jsem se přesunul na úplně nejjižnější cíp celé expedice – na Stewart Island. Tady jsem mimo jiné absolvoval noční vycházku za kivíky. Už jsem je sice viděl v zoo, ale tohle je volná příroda, to je něco jiného. A navíc jsem viděl jen kivi hnědého, kdežto tady žije ještě vzácnější kivi Rakiura Tokoeka, který není nikde jinde. Bylo to velmi poučné. Jak by řekl klasik: Na vlastní oči jsme se přesvědčili, jak jsou plaší. Například do míst, kde jsme je čekali, vůbec nepřišli! Běhali jsme tam s průvodkyní ve tmě po lese asi tři hodiny, ale na kiviho jsme nenarazili. Zato jsme ale na pláži potkali lachtaní samici. Poprvé spala, tak jsme ji potichoučku obešli a bylo. Cestou zpět ale už byla vzhůru, tak nás chvilku honila po pláži. Narozdíl od tuleňů mají lachtani přecijen lépe přizpůsobené zadní nohy pro pohyb po souši (prý), takže byla až překvapivě rychlá. Nakonec jsme ji ale nějak přestali bavit, tak nás nechala. Až úplně nakonec, skoro zpátky u lodi, jsme jak na potvoru přecijen na jednoho kivíka narazili. Jenom před námi přešel pěšinku a zmizel v kapradí, celé to trvalo tak 5 sekund, ale počítalo se to. Byla to smůla, protože za tak krátkou chvilku jsem si stejně nic moc prohlédnout nestihl a kdybychom ho neviděli, vrátili by nám půlku peněz. Jednoznačně nejdražších 5 sekund mého života.
Po návratu na jižní ostrov mi taky bylo dáno zažít tropický cyklón Fehi (v českých médiích jsem jako jedinou zprávu našel tuhle, ale tady je to celkem velká věc). Musel jsem kvůli němu obětovat oblast Catlins, čili východní část samého jihu jižního ostrova. Místo toho jsem byl rád, že jsem se ve zdraví dopravil do města Dunedin, což je tedy moje současné útočiště. Tady na východě to ještě šlo, ale na západě probíhaly regulérní evakuace, zničilo to jednu silnici, po které jsem jel pár týdnů zpět, a uvěznilo asi 600 lidí v jednom zapadákově, napršelo přes 140 mm srážek za 2 hodiny, vítr přes 100 km/h. Tady jsme to měli o něco volnější, takže asi pohoda. V Dunedinu byla jen vyhlášená pohotovost a evakuovali nějaký dům pro seniory a to je všechno. Na mě tak Fehi dopadl vlastně jen tím, že se teplota propadla o 15 stupňů, takže trošku klepu kosu, a víceméně pořád prší.
Hlavně včera, kdy jsem byl pozorovat místní královské albatrosy a taky tučňáky modré. Pěkní byli, ale po chvíli jsem byl promočený na kost a zmrzlý jak rampouch. Jinak to bylo zajímavé srovnání – královský albatros s rozpětím křídel přes 3 metry je jedním z největších ptáků, majestátně se vznáší nad krajinou, je to fakt podívaná jako při leteckém dnu. A pak ten prťous, nejmenší druh tučňáka. Vypadali jak plyšáci na baterky, jak se neohrabaně kolébali z moře přes pláž do úkrytu.